Možná zaspíme

Možná zaspíme,?
řekl mi Honza, když jsme se před několika týdny domluvili, že nebudeme streamovat koncerty, hrát živě z obýváku nebo točit nějaký koronasong. Trochu ve mě hrklo. Patnáct let jsem byla zvyklá týhle kapele dávat opravdu hodně energie a představa, že cokoli zaspíme mě až vyděsila. Nádech. Výdech. Klid Luci. Pak jsem si představila, jak tyhle dva introverty přemlouvám do streamování a raději jsem nechala kapelu zaspat :-)
A tak spíme a spí se nám sladce. Děkuju. Telefon nezvoní. Do mailu nám za poslední měsíc přišla jen nabídka na barefoot boty. Nikdo neurguje smlouvy nebo faktury. Náš facebook zpustl. Za to naše zahrada vzkvétá. Z garáže jsme vyhostili rodinu myší. Z Míry se stává velkopěstitel cibule a řepy. Bylinky máme už i na balkóně. Lesní školka je pár kroků před otevřením. S dětmi jsme znovu objevili krásu Karla Maye. Podnikáme indiánské výpravy do okolí Týna. Celý den kolem nás běhají Old Shatterhand a jeho rudý bratr Vinnetou. S puškami a luky se plíží zahradou zajmout padoucha Forrestera. Dokonce jsme našli poklad na stříbrném jezeře. Jinak nemusím nic. Nebo tedy musím jen co chci :-) Období klidu. Do včerejška. Stalo se to včera. Včera u sousedů někdo pustil aparaturu. Dost nahlas. A na naši zahradu začaly doléhat dunivé basové zvuky. Basa a kopák. Basa a kopááák !!! V tu chvíli každá buňka mýho těla chtěla okamžitě ale okamžitě stát na pódiu. To z krve prostě jen tak nedostaneš. Konec klidu? Uvidíme. Tedy uvidíte. Nebo spíš uslyšíte, protože přemlouvat ty dva introverty do streamování? Nejsem blázen :-) Vaše Luc.
PS: rozloučím se úryvkem písně, kterou zpívala a dnes tam nahoře někde zpívá má nejmilejší Eliška "houslouvý klíč ze mě nevyvětráš" ❤️