Milá Praho

Milá Praho, nejdřív to vypadalo, že nám nebude přáno.

Po cestě mezi Týnem a Prahou jsme napočítali dvě omezení a jednu uzavírku. Během zvukové zkoušky na půl hodiny vypadl proud. Pořadatelé dokonce zvažovali, jestli koncert nezrušit. Naštěstí se vše vyřešilo a my kolem deváté za bouřlivého potlesku vběhli na pódium. Honza rozehrál E dur a akord se rozběhl po divadle. "Namísto rozumu některým z nás měli dát křídla". Prásk. No to snad ne! Deset vteřin po začátku rupne struna. Má vůbec cenu pokračovat? Nádech-výdech-nádech-výdech-mozek šrotuje-pojďte, omluvíme se a začneme znovu.

Řekněte sami, nebylo těch překážek nějak moc?  

Druhý start byl trochu rozechvělý, ale brzy se rozjel nezastavitelný vlak, který jsme plnili smíchem i slzami dojetí, přemýšlením, vzpomínkami, životními zkušenostmi a vším ostatním, co v písních Epydemye můžete najít. To by bylo, aby koncert v nejlepším městě, s nejlepšími diváky a nejlepším zvukařem (díky Kájo), nebyl ten nejlepší. Stálo to za to! Děkujeme